6 : 2(2+1)

Ahoj, podle mě v tomto případě nejde o příklad, kde by byl absolutní výsledek. Záleží na tom, co máme na mysli symbolem a : bc, jestli a/(bc), nebo (a:b)*c; resp. (druhý pohled) jestli ctíme pořadí zleva doprava stejnoměrných operací (krát, děleno) – pak se jedná o (a:b)*c – nebo chápeme a : bc jako zlomek (a je čitatel; bc je jmenovatel ) – proto zlomků často užíváme, aby bylo jasné, čím vším dělíme (tady to jasné není). Abych to shrnul, nemá to žádný nezpochybnitelný výsledek, záleží na tom, jak si my definujeme operace (jejich pořadí).

Zdravím .

Martine, myslíš, že to nemá absolutní výsledek? 6:2(2+1)

Tak, jak je to napsaný to má výsledek 9.

Já tedy chápu a:bc jinak než a:(bc). V tomhle případě je to první možnost. 6:23 ..kdyby to bylo napsáno 6:(23), pak by byl jistě výsledek 1. A co se týče tý přednosti. Pokud máme dělení a násobení, tak to má stejnou váhu. Pokud já vím, tak konvence je taková, že pokud jsou vedle sebe takto dvě operace se stejnou váhou, tak se postupuje zleva doprava. Podle mého názoru tedy...

Člověk tím mohl chtít říct cokoliv, ale budeme-li ctít normy, řekl bych, že výsledek bude 9. Samozřejmě s tebou, Martine, souhlasím. Těch nejasnosti tu je víc než je zdrávo. Btw. Marku, celkem zajímavý námět na video. :D

Ahoj Pavle, je zajímavé, že zmiňuješ normy a konvence.

Konvence jsi získal studiem od svých učitelů, ale nejsem si jistý, jestli v matematice máme nějaké normy?

Matematika se vyvíjí, je to živý jazyk a normy se obvykle snaží dohánět a standardizovat vývoj, ne naopak.

Pamatuji si cvičího na matfyzu, který běžně zapisoval sin(x)^2 ve smyslu kvadrátu sinu.

V práci jsem si také musel dlouho zvykat na naše matematiky (a oni na mě), protože formalismy v matematické statistice se vůbec neshodují s výpočetní statistikou a strojovým učením.

Prostě jsme museli najít společnou řeč a vytvořit společný jazyk, přičemž jsme všichni studovali na vysoce respektovaných institucích.

Když čtu knihy a články, tak musím nejprve pochopit zápis a formalismy autora.

Na tom konečně není nic divného, moje výpočty jsou také psané jazykem, který vyhovuje mně.

Jako informatikovi se znalostmi formálních jazyků a tvorby kompilátorů je mi, samozřejmě, bližší chápání na základě levě asociativních operací, jenže také znám další notace a formy zápisu.

Naprosto běžně zapisujeme 1/Bx jako inverzi operátoru B po aplikaci na x, což nemusí být to samé, jako aplikace inverzního operátoru B na x, neboli je 1/Bx rovno (1/B)(x) nebo 1/B(x)?

Podobně velmi často vídám zápis ∑A+B nebo ∏A*B nebo ∫x+sinx dx.

Pokud si v případě integrálu myslíš, že je to celkem jasné, rád tě vyvedu z omylu zápisem, který jsme používali na výpočetní neurologii, totiž ∫dx x+sinx, a asi nemusím dodávat, že jsem s ním také válčil.

Jak je to tedy správně?

Správné a jediné správné řešení spočívá v tom, abychom namísto hádání a překřikování se našli společnou řeč.

Hosi hosi, resite nesmrtelnost chrousta. Tahle vec je jasna jako facka. Je to 9. Ano, existuje par spornych zapisu v matematice, ale tento to neni. Protoze prave pro tyto pripady mame v matematice dohodu( pravidlo), ze operace stejne priority se vyhodnocuji zleva doprava. A pokud nekdo rika neco jineho, tak proste jen nezna toto pravidlo( dohodu) , ktere plati uplne vsude na svete.

Marku, ne, že bych nesouhlasil s výsledkem zejména z hlediska didaktického, ale být "jasný jako facka" ti vyvrací polovina lidí, kteří o tomhle problému diskutují a troufám si tvrdit, že alespoň část z nich bude v matematice více než zběhlá, takže zná velmi mnoho pravidel, o kterých se na základce nemluví.

Už jsi někdy slyšel o implikovaném násobení a principu juxtapozice?

https://en.wikipedia.org/wiki/Order_of_operations…

Na tvých videích si také všímám, jak přehnaně pečlivě používáš závorky a zdůrazňuješ priority.

Nejspíš proto, že jako učitel si nejspíš uvědomuješ, že ne všem je to až tak jasné?

Já sám bych také místo toho použil explicitní zápis se závorkami místo implicitního zápisu, ale uznávám, že ze střední si moc pravidel nepamatuji. :)

Myslím, že kdo se v životě častěji setkává spíš jen s "kupeckými počty", tak to dohodnuté pravidlo o prioritách alespoň v tomto případě neporuší, protože se to počítá hezky za sebou. Takže výsledek je devět. Pokud si ale někdo ten výraz, byť jen krátce, v podvědomí představí jako zlomek, kde v čitateli je číslo 6 a ve jmenovateli 2(2+1), může se snadno dopustit oné chyby a vyjde mu jedna.